Válková, persona starých pořádků

Paní dr. Helena Válková po aktuální mediální kritice rezignovala na možnost stát se novou ombudsmankou kvůli tomu, že v 70. letech se na autorství odborné práce podílela s totalitním prokurátorem Josefem Urválkem, který poslal Miladu Horákovou na smrt a "proslul" dalšími justičními procesy v padesátých letech. Válková tvrdí, že Urválka vůbec neznala, a to je drzost, ignoranství, amorální.
Paní dr. Helena Válková po aktuální mediální kritice rezignovala na možnost stát se novou ombudsmankou kvůli tomu, že v 70. letech se na autorství odborné práce podílela s totalitním prokurátorem Josefem Urválkem, který poslal Miladu Horákovou na smrt a "proslul" dalšími justičními procesy v padesátých letech. Válková tvrdí, že Urválka vůbec neznala, a to je drzost, ignoranství, amorální.
Válková přece musela dobře vědět, co je Urválek za člověka, který řadě lidí udělil trest smrti za jejich politické názory. Spolupracovat s takovým člověk je z dnešního pohledu a morálních zásad nemožné. Omlouvat to tím, že za totality komunistů byla jiná doba je naprosto zbabělé a hnusné (stydět by se za takový alibistický názor měl i nynější horký kandidát na ombudsmana Stanislav Křeček). Proto je naprosto neslušné a amorální, aby paní Válková vykonával nyní náhradní trafiku - funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva!!!
Válková vstoupila do Komunistické strany Československa na počátku normalizace (podle vlastního vyjádření 1972-1974) z kariérních důvodů. Poté jako tehdejší komunistka převlékla kabát a po listopadu 1989 se angažovala v Občanském fóru. Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 úspěšně kandidovala jako nestraník za hnutí ANO 2011 jako dvojka na pražské kandidátce. Dne 29. ledna 2014 se stala ministryní spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky.
Tento kariérní postup jistě stačí, jako jeden příklad k tomu, jak se bývalí komunisté vetřeli do struktůr současné politické formace v České republice. Případ dr. Válkové je příliš vidět a ukazuje, jaké nečestné a prohnilé politické poměry v České republice byly a jsou.
Autor: Vícha Květoslav (Kvido)